Banner 590px

Kategorie: Aktuality

Adrenalin v Sosnové

Pátek 4. 7. 2008 někteří z nás nemohou dospat. V poledne máme sraz u pumpy za Prahou a vyrážíme směr Sosnová. Jede se Rallye Bohemia a slíbili jsme, že v Sosnový vystavíme auta. Ne že bysme se chtěli předvádět, ale odměna byla víc než sladká. DOVOLENO ŘÁDIT NA OKRUHU dle libosti.

Proč už v poledne mi nějak uniká, když tam máme být až ve tři, ale všichni jsme tak nějak netrpěliví, jak ty naše mazlíky pustíme na okruh. Scházíme se na čas, tankuji svých oblíbených 100 oktánků a příměs olova (jsme přece jen staršího data výroby). Pak ještě něco do sebe, v Sosnové na to nebude určitě ani pomyšlení. Kdo by tam taky myslel na jídlo, že? A pak už jen ukrajovat kilometry.

Přijeli jsme samozřejmě brzo a čekání trávili debatami, jaké to asi bude. Závodní auta přijedou po pátý, tak budeme mít času dost.

Třetí hodina rozhodla. Přijel náš organizační důstojník, prohodil pár slov, rozdal propozice a za chvíli nás pouštěl na dráhu. Hned první metry na okruhu a všechno je jinak, než jsme domlouvali. První kolo mělo bejt seznamovací. Přede mnou jede Pavel a trochu víc na to šláp. Vedle mě sedí přítelkyně a řve jak pominutá. Na šošolce jsme si zlehka zadriftovali a ze sedadla spolujezdce se jen ozvalo „ty vole, co to děláš…“. Na konci prvního kola vystupuje a já hážu cihlu na plyn, abych dohnal Pavla. Následující dvě hodiny se odehrávaly ve znamení asfaltových honiček a šotolinových driftů, zpříjemněný ještě dalšíma účastníkama v podobě Audi Quattro a Ford RS 200.

Okruh byl super, rychlý zatáčky i pracáky, šotolka uhlazená a dostatečně široká na to, aby prominula i případnou větší chybu. Když už jsme u těch chyb, taky sem byl párkrát rychlejší, než je v kraji zdrávo, a šel ven, nicméně výhodou okruhu je, že se nic neděje. Ale prej tam někde měli radar, tak nevím, jestli šlo o body.

Když jsme našim mazlíkům dopřáli oddechu, přilítli ostrý účastníci Rallye Bohemia. Byla to pěkná podívaná, ale ta pravá třešinka na dortu měla teprve přijít. Přijeli historici a to byl teprve ten pravej nářez. Někdo jel na krev, někdo opatrně, ale vždy bylo na co koukat. Při trochu vlažnější jízdě Fiatu Abarth jsem řek, že jsem zvědav na Stratosy a kolega prohlásil, že s autem za pět mega pojedou klidnou. A jeli. To byla taková kláda, no nádhera, a aby to nestačilo, daly si to víckrát. Asi se jim to líbilo. Když už vše pomalu utichlo a vrátili jsme se k autům, na okruhu ještě něco zahřmělo a skrz tribuny se mihly známé siluety. V tu chvíli sem byl na tribuně. Podívaná vskutku adrenalinová. Dva Stratosy v těsném závěsu nedarující si ani centimetr. Něco takového se jen tak nevidí a pro mě to byl orgasmus.

Den utekl jak hodina a začínalo se pomalu smrákat, autodrom osiřel a bylo na čase vyrazit k domovu. Tak zas snad někdy příště.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.