Le Mans Classic 2008

Fotogalerie

Už v pátek po poledni jsme v zácpě při příjezdu na okruh pochopili, že je něco jinak než obvykle. Před námi stál Porsche 911 a před ním nějaký starší Lotus, za námi Aston Martin a hned za ním Alfa Romeo Spider. V protisměru projela Cobra a za ní starší Ferrari. Tak vypadala ta zácpa celá. Bylo nám líto, že máme „obyčejné“ auto, příště to určitě napravíme.

Po troše zmatků a vyptávání (nikdo z organizátorů nemluví anglicky) jsme našli náš kemp (Beausejour). Byla to louka někde uprostřed okruhu, kde u příjezdové cesty stálo několik buněk, ve kterých byly toalety a sprchy. Zvláštností bylo, že fronta stála jen u pánských toalet. Mojí ženu to tak potěšilo, že si to vyfotila. V kempu bylo dobře slyšet jak piloti prohání auta po trati. Dráha vede kolem ze tří stran a tak si zvuku závodních motorů užijete i ve stanu.

Rychle jsme postavili stan a zjistili, že na louce fouká překvapivě silný vítr. Museli jsme náš chatrný stan přestěhovat do závětří, jinak by nevydržel. Pak už jsme konečně vyrazili do víru dění. Popojeli jsme autem na parkoviště (parc bleu) a došli ke vchodu. Později jsme zjistili, že do kempu jezdí od tribun vláček, ale v kempu to není nikde napsané.

U vchodu jsme koupili vstupenky do paddocku (depa), které z nějakého důvodu nebylo možné zakoupit předem přes internet, a vstoupili jsme do automobilového ráje. Ze všeho nejdřív jsme vyrazili na tribunu u zatáčky Porsche (jižně od hlavní tribuny). Měli jsme zakoupené lístky na tribunu, ale v pátek je nikdo nekontroloval. Vyzkoušeli jsme postupně několik tribun a nejlepší je asi tribuna Dunlop.

Poznámka: Vstupenky na tribunu platí pro jednu konkrétní tribunu podle čísla uvedeného na lístku a v sobotu a v neděli se na jinou tribunu nedostanete. Ani na internetu, ani na místě, jsem nenašel žádnou mapku s označením tribun. Když jsem lístky na internetu objednával, nebyla tam žádná možnost výběru, na kterou tribunu chci. Zdá se, že je to rozdělené podle toho, ze které země se do objednávkového systému přihlásíte, protože na naší tribuně bylo hodně Čechů. Číslo tribuny vidíte poprvé až když přijdou lístky poštou.

Po chvíli nás omrzelo koukat se pořád ze stejného místa a vyrazili jsme dál. Všechny divácké prostory kolem trati mimo tribuny jsou volně přístupné se základní vstupenkou. Svahy kolem klesání za obloukem Dunlop jsou asi vůbec nejlepší, je tu vidět na sérii několika zatáček a dá se tu najít i takové místo na focení, že auta nejsou za dráty. Kolem trati je totiž všude vysoký plot a jen někde se podaří, že vidíte na trať nad dráty. Pro focení to chce docela dlouhý teleobjektiv a přitom někdy by se hodilo prostrčit objektiv okem plotu. To jsou docela protichůdné požadavky a můj Canon splňoval oba jen zčásti. Občas jsem si potřeboval plivnout pod nohy abych mohl fotit přes plot.

Na dráze probíhal trénink a tak jsme se jali studovat startovní listinu a identifikovat jednotlivá auta.
Za chvíli jsme se zorientovali v autech na dráze a každý si našel nějakého favorita. Stará závodní auta jsou v tempu na trati neskutečně krásná. Líbila se moc i mojí ženě, která jinak není velkým fandou automobilových závodů. Říká, že vypadají jako krásné hračky. Motoristický fanoušek je unesen krásným zvukem motorů. Tahle auta nejsou zdaleka tak hlasitá jako dnešní závoďáky, ale zvuk mají krásný. Nutno říct, že startovní listina je zpracovaná výborně. Ke každé kategorii je úvodní článek a pak následuje přehled jednotlivých startujících vozů. U každého startovního čísla je fotka auta a stručný popis. Jediné, co jsem nenašel, je přehled závodních týmů napříč kategoriemi.

Závod se jede v šesti kategoriích podle stáří. Závodí týmy, které mají po jednom autu v každé kategorii. Pro konečný výsledek jsou časy jednotlivých aut násobeny koeficientem, který zohledňuje jednak stáří vozu, obsah motoru a jeho původní kategorii (GT, Prototypy). Nedá se tak předem říci, že zvítězí ten, kdo byl nejrychlejší na dráze. Má to něco do sebe, protože například v kategorii, kde závodil můj favorit - MGB, byly také vozy Ford GT40, a ty byly opravdu mnohem rychlejší. Na dráze závodí vždy jen auta jedné skupiny, krouží asi tři čtvtě hodiny a pak jde na start další kategorie. Když odjedou všechny skupiny tak jede znova první a tak dál. Každá skupina má tři rozjíždky a z toho jednu v noci.

V pauze mezi rozjížďkami bylo dovoleno autům z klubů objet několik kol po dráze, třeba Ferrari nebo BMW. Někdo jel docela rychle, někdo jen ve vlažném tempu, ale všichni si to určitě náramně užili. Trať La Sarthe vede zčásti po veřejné dálnici a je uzavřená jen dvakrát do roka pro závody 24 hodin (auta a motorky) a navíc jednou za dva roky pro Le Mans Classic. Jindy se tu svézt nedá. V tom okamžiku mi bylo jasné, že tady může klub mnohem víc než jednotlivý divák.  

Vydrželi jsme u trati až do setmění. Když doburácela ta nejmladší, takže také nejrychlejší a nejhlasitější skupina, tak jsme se vypravili do města na večeři. Chtěli jsme něco dobrého a levného. Nakonec jsme našli u nádraží několik levných hospod a fast food. Naše navigace ve městě Le Mans moc nefungovala. Věděli jsme sice kde jsme, ale ne kudy jet. V posledním roce tu museli udělat spoustu nových jednosměrek, o kterých naše navigace neměla tušení.

V sobotu ráno jsme vyrazili do města a pak na dráhu. Chtěli jsme vidět start první kategorie. Čtyři starší kategorie startují ve dne způsobem typickým pro Le Mans - jezdci přeběhnou dráhu, naskočí do aut, nastartují a vyrazí na trať. Z naší tribuny bylo na start docela dobře vidět. Po startu jsme vyrazili okukovat auta v depu. Depo je rozdělené podle kategorií, takže tu vidíte hezky pohromadě všechna auta, která pak spolu závodí na dráze. Je úžasné, že nás diváky v pohodě nechají okukovat a fotografovat ta úžasná auta třeba z deseti centimetrů. To se vám u současných závoďáku těžko podaří. Přitom pro mne jsou Bentley 4.5 litre nebo Porsche 917 rozhodně větší zážitek než nějaké soudobé Audi. V depu jsme viděli také vůz Škoda 1101 Sport, jediné auto české výroby, které  v tomto závodě startovalo. Bohužel u něj zrovna nebyl nikdo z pilotů ani z doprovodu.

Kromě depa bylo mnoho dalších zajímavých věcí všude kolem. Třeba jsme šli po parkovišti a tam jen tak stála nádherná Bugatka nebo kolem nás projel závodní Mercedes starší než závod v Le Mans. Uvnitř okruhu mají své vyhrazené prostory jednotlivé značkové kluby jako Ford, Renault, Porsche, Ferrari. Úžasný byl pohled na parkoviště klubů Ford kde stálo určitě víc než deset GT40 jeden vedle druhého. V prostoru vyhrazeném pro Porsche probíhala oslava 60-ti let od založení firmy a měli tam několik úžasných exponátů. jako malý kluk jsem měl model závodní 911-tky v barvách Martini a teď tady stála v celé své nádheře. Samozřejmě nás zajímala také britská auta, hlavně MG. Našli jsme prostor určený pro kluby MG, ale byli jsme trochu zklamaní. Ve srovnání s jinými značkami tu bylo jen pár aut. Je ale pravda, že některá auta byly moc hezké kousky. Později jsem se dozvěděl, že letos žádný z velkých britských MG klubů neorganizoval společnou výpravu na Le Mans Classic.

Fotil jsem všechno co šlo a byl jsem rád, že mám sebou notebook abych mohl vyprázdnit paměť na příští den. Kopírování fotek a nabíjení baterek foťáku jsme provedli při večeři ve fast food na nádraží, kde nás nechali připojit počítač na napájení.

V neděli dopoledne jsme pokračovali s prohlídkou depa. Je toho tolik, že se to za dva dny skoro nedá stihnout. Pak se mi podařilo dostat se při závodu přímo do boxů a tak jsem mohl vidět a fotit závodní týmy v akci úplně zblízka. Střídání jezdců, signalizace při průjezdu, napínavé okamžiky při neplánovaných zastávkách, televizní štáby lovící důležité osobnosti - to bylo prostě úžasné. A navíc když zrovna jela moje nejoblíbenější skupina. Co víc by si mohl člověk přát? Samozřejmě mohl - svézt se po dráze, být aktivní součástí toho dění.

Nemohli jsme zůstat až do konce, odjížděli jsme když ještě jezdila nejmladší skupina.
Bylo nám ale oběma jasné, že jsme tu nebyli naposledy.

Okruh Le Sarthe v jeho současné podobě (převzato z www.lemans.cz)