O čem je veteránské hnutí v Čechách?

Je neděle odpoledne, dorazil jsem domů; unavenej, mám spálenej obličej od sluníčka z kabrioletu a i pes je rád, že leží vedle v klidu. Hlavou se mi honí myšlenky posledních dní. Tak konečně! Příští týden máme sraz! V pátek si udělám čas na svýho mazlíka, konečně vypnu telefon a odpoledne vyrazím směr Lobeč.

Už je čtvrtek a já mám po delší době čas i na svoje věci. Nevídané. Vyndavám své MG z garáže a snažím se dohnat, co jsem zanedbal. Aspoň bude pátek ještě klidnější, než jsem čekal. Vyluxovat, umejt, kouknout se na olej, zjistit všechno, co je potřeba. Zítra mám od rána klid, poopravuju drobnosti, o kterých vím už dávno, auto ještě umeju a naleštím a jedeeem!

Tak. A je tu pátek. No dobrá, udělám ještě nějaké pracovní resty. Mám přeci náskok ze včerejška, bude to pořád ještě pohoda. Poledne pryč a já ještě nelítám kolem mazlíka, nebude to tak v klidu, jak jsem si představoval, ale snad to ještě všechno stihnu. Rekapitulace hodiny v garáži: zjistil jsem nějaké nové nedostatky, které se mi daří odstraňovat a protelefonoval 20 minut, řekněme pracovně.

V Říčanech je dlouhodobý dobrý známý a má problém se svým Triumphem. No dobrá, během pár minut dodělám, co je třeba a vyrážím. Čas letí, nervozita stoupá a Triumph stále nic moc. Jedem ke mně, kolega si bere mého Triumpha a vyráží se sbalit na víkend. „V šest u pumpy za Prahou“. Jdu se umejt a dobalit a konečně vyzkouším vánoční dárek skotskou sukni. Sranda musí bejt!

Přijíždím k benzínce s malým předstihem. No aspoň se najím, vždyť jsem ještě ani nesnídal. MG a nějaký blázen v sukni budí pozornost lidí kolem. Někdo uznale pokyvuje hlavou a jiný si myslí, že jsem úplnej debil. No ať si každej myslí, co chce, máme každej právo na vlastní názor a proč někomu nutit ten svůj. Za chvíli přijíždí další účastníci srazu. V klidu pokecáme, dojíme a vyrážíme. Vypínám ten protivný telefon. Mimochodem, hned první známá neodolala a koukla se mi pod sukni. Co až dorazíme do Lobče?

Podřídili jsme se nejpomalejšímu. Je to nuda, většina z nás je nadržená prohnat mazlíky, ale na to ještě bude čas. Sraz je ofiko až zítra, takže pár známých, příjemná, klidná zábava a probírá se všechno možný. Hlavně že je klid a pohoda!

Je sobota ráno a na dvoře lobečského zámku začíná ten správný mumraj. Každým rokem je to tu lepší a je víc účastníků. Jestli to tak půjde dál, za rok za dva se sem nevejdeme. Co se kdy dělo si každý může přečíst na www.veteranskerojeni.cz. Závod pojatej tak nějak rodinně, kdo chtěl jen tak jet, jel, kdo chtěl sbírat body, sbíral. Bavili se všichni a určitě všichni stejně dobře jako já. Po návratu jídla a pití co hrdlo ráčí a samo u řidičů, co pojedou večer domů, co papíry dovolí. Kapela hrála do noci, no prostě paráda, zábava.

Oslovili mně lidi s Fordem Anglia, že chtějí k nám do klubu. Na mazlíkovi vidí nějaké nedostatky a mají ho očividně rádi. Ford Anglia je jako jiné podobné vozy vedle luxusních limuzín nebo sporťáků typu Jaguar přehlížen, ale ne každý si tyto vozy může dovolit. Auta mám rád, ale bavíme se s lidma kolem nich, tak proč přehlížet majitele těch méně nápadných. Každé staré auto potřebuje naše opečovávání, čas a finanční prostředky, za které můžeme jet třeba s rodinou na dovolenou. Celý víkend žádný žabomyší nesváry, pomluvy atd. atd. atd., jak je to bohužel ve veteránském hnutí zvykem.

Můj osobní názor nakonec: o tohle jde těm řadovým členům všech klubů. Bez ohledu na to jestli jsou pod tou či onou organizací… chtějí trávit čas v garážích, chtějí jezdit, chtějí se bavit, vypadnout aspoň na chvíli ze všedního shonu a hodit za hlavu telefony, počítače, moderní auta s ABS, klimou a jinými nezbytnostmi moderní doby.

Zítra je zas pondělí. Kam že jsem dal svůj mobil...

Tomáš Strnad