Obsah a počet válců ničím nenahradíš (???)

Počasí si bylo vědomo , že nás bude trápit celou dlouhou zimu, a tak se opravdu zadařilo. Ne že by bylo nějak horko, ale slunko se snažilo.

Ranní budíček neobvykle časnej, ale i to se dalo, přece jen jsme chtěli být brzo na okruhu. Cesta tam probíhala standardně příjemně a stačilo, aby se na nás někdo začal na dálnici zezadu tlačit, a o zábavu bylo postaráno.

Den strávený na okruhu byl fajn - až na jednu maličkost. Tři a půl litrový osmiválec si ševelil a na dráze mu bylo dobře až do chvíle, než mi to došlo. Vpředu jezdí čtyřválcová šestnáctistovka a já jí od vpuštění na okruh neměl šanci ani zahlídnout. Taková potupa to ale nebyla. Otec tohoto malého a lehkého přízraku se řídil při konstruování pravidlem „přidáme více lehkosti". Toto rčení chápu - na rozdíl od jiného, pocházejícího ze stejných úst - „nikdy mě nenachytáte v něčem, co jsem konstruoval". Ano, jedná se o slavný a neporazitelný Lotus Elan. Závod proti tomuto autu se rovná boji s větrnými mlýny. Celkově lehké konstrukci umožňuje i malý (a jak jinak než i lehký) motor neuvěřitelnou dynamiku a to nejen co se týče akcelerace (ta by se dala porazit adekvátní koňskou silou), ale především v zatáčkách. Fyzikální zákony jsou jen jedny (nelze je posunovat ani s věcmi, které za nás řídí trpaslíci v počítačích) a odstředivá síla je v tomto případě na druhé straně barikády.

Je to jako souboj Davida a Goliáše, ale nezoufejme - i s autem s adekvátním počtem válců a velkým obsahem se dá užít spousta zábavy. Byla by to nuda vidět jen samé Lotusy a myslím, že ani jejich majitele by to nebavilo. On Lotus je sice rychlej a hbitej, ale zase má jiný mouchy. Proč asi Colin prohlásil, že ho nenačapeme jeho výtvory řídit.

Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům této zdařilé akce. Velké díky a nashle zase příště... Už se moc těším a věřím, že nejen já.